Srpen 2015

Fallen angel

21. srpna 2015 v 22:17 | Jeffy Black |  Na konci hlavně
Late at night I could hear the crying. I hear it all, trying to fall asleep, when all the love around you is dying. How do you stay so strong? How did you hide it all for so long? How can I take the pain away? How can I save...
A fallen angel, in the dark, never thought you'd fall so far. Fallen angel, close your eyes I won't let you fall tonight. Fallen angel.
You do it all for my own protection, you make me feel like I'll be okay. Still I have so many questions. How do you stay so strong? How did you hide it all for so long? How can I take the pain away? How can I save...
A fallen angel, in the dark, never thought you'd fall so far. Fallen angel, close your eyes I won't let you fall tonight.Fallen angel, just let go, you don't have to be alone. Fallen angel, close your eyes. I won't let you fall tonight.
I was right beside you when you went to hell and back again. I was right beside you when you went to hell and back again. And I... I can save a fallen angel.
A fallen angel, in the dark, never thought you'd fall so far. Fallen angel, close your eyes I won't let you fall tonight.Fallen angel, just let go, you don't have to be alone. Fallen angel, close your eyes. I won't let you fall tonight. Fallen angel.



Vnitřní démon

14. srpna 2015 v 11:42 | Jeffy Black |  Slzy jsou nejlepší barvou pro umění
"Teď nebo nikdy! Vzpomeň si na to, co ti všechno udělala, to jí to vážně všechno projde? To jí všechno odpustíš?"
"J-j-já nevím," zakoktal jsem, když jsem podruhé minul klíčovou dírku a na obličeji se mi zrodily kapičky potu.
"Nebuď zbabělec!" sykl po mně a já si uvědomil, že nemám na výběr.
Vešli jsme. Ani tma, která nás obklopovala ze všech světových stran, nás nedokázala zastavit. Po patnácti letech neexistuje překážka, kterou byste neznali, možná právě díky tomu, že jste se o ní ve tmě už párkrát přizabili při cestě do postele. Pár rozdílů tu ovšem bylo. Teď jsem nedával boty do botníku, nevěšel jsem šálu s kabátem na věšák a nepokládal jsem pracovní kufřík na židličku vedle botníku. Vlastně jsem neměl kabát, šálu ani kufřík. Polobotky vystřídaly ošoupané staré tenisky s obrovskou dírou v podrážce, a ani ty jsem nezouval.
V tichosti jsme prošli chodbou do obývacího pokoje, jako obvykle byla zapnutá televize a mně prolítlo hlavou jedno krásné české rčení - starého psa novým trikům nenaučíš. Nemusel jsem se o to zajímat, nemusel jsem ji vypínat, protože já už se na rodinném rozpočtu nepodílel. Složenky s mým jménem chodily na úplně jinou adresu a byly na nich úplně jiná čísla.
U sedačky se válely růžové bačkůrky, opět jí nechala chodit bosou. Vsadil bych všechny prachy, co mi ještě zbyly, že je opět nadraná jak fena a čeká na toho idiota, kterýmu dřív nebo později taky před ksichtem zamává značkou zákazu vjezdu a on jí pošle do háje, protože ho nic jinýho nezajímá.