Listopad 2015

Má drahá Evropo

16. listopadu 2015 v 0:03 | Jeffy Black |  Za hranicí snesitelnosti
Podívejte se na situaci v celém světě, kde jsou státy, ve kterých denně umírá tisíc lidí kvůli útokům, které se nedostanou do zpráv, neboť je právě zde smrt brána jako každodenní samozřejmost. A až potom se běžte "modlit" za Paříž pomocí stupidního hashtagu a trikolóry na profilové fotce facebookového profilu.
Otázkou zůstává - kolik z Vás udělalo něco víc než tyto stupidnosti? Kolik z Vás si doma zapálilo svíčku a vyjádřilo tak úctu k mrtvým?
K tomuto tématu spadají dvě stáda. Jedno je vyzbrojeno barevnými fotkami a silnými řečmi, druhé mermomocí křičí do světa, že první zmínění jsou ovce, paradoxem je ovšem to, že křičí společně s dalším stádem.
Pro mě za mě si na profilovou fotku dejte ranní vykonanou potřebu, mě jen zaráží ten fakt toho, jaká neuvěřitelná hysterie přišla. Zároveň se ptám - proč lidi neděsí úplně stejně Indonéské požáry, na kterých svým způsobem mají podíl, neboť palmový olej je obsažen v neskutečném množství potravin, které denně konzumujeme. Proč nejsou profily jejich sociálních sítí zdobeny zmínkami o dusících se dětech, zvířatech, ... Proč nemluví o plamenech, které líbají zdejší půdu a neznají konce? Proč jsem nikde neviděla smuteční zprávy patřící lidem, jejichž život vyhasl při pádu ruského letadla?
Pokud si chcete hrát na hrdiny, mírotvorce a spasitele světa, proč to neděláte se vším všudy? Chápu, že Francie je blízko, na druhou stranu se usmívám nad tím, že toto někdo nečekal. Má milá Evropa s otevřenou náručí vítá lidi, jejichž doklady k identifikaci jsou falešné a přesně těmto lidem poskytuje azyl, brání je a stará se o ně. Nebylo pouhou otázkou času, kdy se někde něco zvrtne? Dle výpovědi svědků z páteční noci v Paříži vypadali útočníci jako Já, jako Vy, s tím rozdílem, že v ruce drželi zbraň. Jak chcete mezi milionovým davem lidí rozeznat, kdo Vás chce nebo nechce zabít. Prosím poučte mě, povězte mi, jak mám rozeznávat špatné lidi od dobrých.
Všechno tohle mi přijde směšné. Pobouření občané jednotlivých zemí nad pouhou stovkou lidí, která padla pod rukama ozbrojených šílenců. Ano opravdu jsem uvedla slova pouhá stovka, neboť na světě tímto způsobem umírá daleko více lidí, než padlo ve Francii.
Je to smutné, nikdy jsem neřekla, že to smutné není, ovšem si stále stojím za tím, že síla slov a textu ohledně přání míru pro Francii je směšná, pokud dotyčná osoba nekřičí ty samá slova i pro zbytek světa. A celkově pokud nehledá jiné řešení než planá slova řvaná do větru.

Hodně Ondřejů, málo peněz, ještě míň času

1. listopadu 2015 v 13:16 | Jeffy Black |  Na konci hlavně
Začínám uznávat, že moje degenerace je na obtíž. "Hele Jano, co kdyby to příště nebyl Ondřej?" "Ale já jsem prostě prokletá!" "Tak ale nebreč." "Sklapni." A když už vás napomíná i druhý Já, je někde chyba.
Je neděle, ze stolu na mě křičí literatura, kterou přeřvává angličtina s konverzací, kdesi na nástěnce bliká nápis PREZENTACE NA ZEMÁK, ale proč bych se tím vůbec zabývala, když můžu sedět u noťasu a přemýšlet nad tím, co mu koupím k svátku. CO JIM KOUPÍM K SVÁTKU.
" A kde na to všechno vezmeš?" "ŘEKLA JSEM SKLAPNI!"
Správně Jano, je listopad. To je už jenom třicet dní. A víš, co bude potom? Prosinec. A víš, co nemáš? Peníze. A taky čas. A víš, co pro změnu máš? Přítele. A kamarády. A taky chuť zmizet.
Měla bych to pojmenovat třeba: Tisíc plus jeden důvod proč být single a nemít kamarády.
Když jsem před týdnem našla košili, která se líbila mně a nebyl divně Jeffynovská, vlastně byla úplně normální (bože je divný to psát ve spojitosti s mým jménem), prostě se někde muselo něco posrat. Muhahahaha proč by mi nepřišla zralá k reklamaci. A hádejte, mají ještě stejnou velikost? NEMAJÍ.
Já vážně přejdu k tomu, čím vyhrožuju už dobrý dva roky. Prostě všem koupím knížky podle vlastního uvážení. A pak si je půjčím. A nebudu je muset vracet, protože 90% mých známých nečte, takže si téhle ztráty ani nevšimnou! *ďábelský smích*

Moji drazí Ondráškové, letos vážně přijdou knížky. Nebo ještě líp - záložky do knížek. Těšte se.