Leden 2016

V kleci

31. ledna 2016 v 18:57 | Jeffy Black |  Slzy jsou nejlepší barvou pro umění
Byla tu další noc, další noc strávená v klícce z ostnatých drátů, jež tak hrdě a bez obav nesla jméno Život. Další noc, kdy ptáčkovi padala černá peříčka po tvářích z křídel na očním víčku a zanechávala po sobě viditelné stopy.
Křičela o pomoc, tak dlouho dokud se ji z úst nehrnuly pouze sípavé pazvuky, nemající nic společného s normálním hlasem. Nikdo nepřišel, nikdo jí nepodal pomocnou ruku. Každý okolo té klece procházel a s jistým opovržením ve tváři sledoval, jak se bortí pod vahou vlastního těla, jak se topí ve vlastních vzlycích, jak pomalu umírá.
Seděla opřená o stěnu z drátů, které se jí zařezávaly do zad. Pociťovanou bolest přesto úplně ignorovala, ona drátěná zeď byla jedinou věcí, o kterou se mohla opřít. A pořád tu byla i ta druhá bolest... Ta která existuje hluboko v srdci, tak hluboko...
Upřeným pohledem sledovala noční oblohu posetou hvězdami. Přála si roztáhnout křídla, odrazit se a vzlétnout k nim. Přála si uletět někam daleko, daleko od všech lidí, daleko od všeho, co znala.
Přála si být volná. Svobodná. Mít možnost vlastní volby. Mít možnost žít.