Připal si cigaretu a mlč se mnou

3. října 2017 v 22:57 | Jeffy Black |  Slzy jsou nejlepší barvou pro umění
Z nedalekého náměstí zabloudily poslední dozvuky věžních hodin na vlakové nádraží. Sedělas tam na kamenném schodu úplně na konci u zdi, kterou by spasilo jen zbourání a následné znovupostavení. Vzpomínalas na léto, kdy jsi tady trávila čas čtením a čekáním na cestu za někým, kdo byl důležitý. Dneska už neměl svou roli. Usmála ses. Lehce. Vlastně ti spíš cukly koutky, nešlo úplně o úsměv. Ale k nepatrné změně výrazu ve tvým obličeji přeci jen došlo.
Pod ručičkovýma hodinama stál klučina, zatímco ty o něm nemáš sebemenší tušení, on tě v pravidelných intervalech nenápadně pozoruje.
Prohlížíš si to tu, co všechno se za ty dva roky změnilo? Nic. Ani tvůj pocit. Vždycky si měla tenhle prazvláštní pocit klidu, když jsi tady seděla, i přes to že to ostatní nechápali. To staré rozpadající se nádraží mělo své kouzlo, které neuměl ocenit nikdo jiný, jen ty.
Slyšíš kroky a trošku znejistíš, protože je noc a víš, že tady kolem se z takzvaných "Továren na moč" noří hromada divných existencí a bezdomovců, kterým si nějaký ten čtvrťák stejně vždycky hodila, ale dneska na to náladu nemáš, dneska ne.
"Máš zapalovač?" slyšíš za svými zády a malinko si oddechneš, čekala si horší scénář, který by jen podtrhl úžasnost dnešního dne.
Otáčíš hlavu a konečně registruješ chlapce, který tě už dobrou čtvrt hodinu sleduje. Saháš do kapsy a vytahuješ sirky.
"Díky," říká s cigaretou v puse a ty jen kýveš hlavou, nechceš mluvit a on to pochopil, proto se nezeptal, jestli si může přisednout, zkrátka to udělal. Narušil tím tvůj tok myšlenek, ale to nevadí, však ono tě to po cestě domů zase dostihne, neměj strach.
Najednou přemýšlíš, jestli tam je taky proto, aby na chvíli zmizel. Spíš ne. Prostě jenom čeká na poslední vlak, který ho vyvede z tohohle betonovýho pekla někam dál. Nechceš se ho ptát, ale líbí se ti, jak o tom přemýšlíš. Vymýšlíš mu ve svojí hlavě celý život. Jméno, příjmení, dokonce i důvod proč byl zrovna v tuhle hodinu tady a proč nezůstává u osoby, kterou navštěvoval. Připadáš si jako cvok.
Najednou ti po tváři padá slza, doběhlo tě to, dřív než sis myslela. A on se na nic neptá, jen ji palcem stírá. Mlčí. A ty jsi mu za to jsi tak vděčná. Tak moc, že na chvilku přemýšlíš, že ho obejmeš. Ale vypustíš to z hlavy, protože to asi neni vhodný. Nebo spíš protože už bys ty slzy neudržela.
Hraje tvojí hru, pravděpodobně taky spekuluje o tom, kdo jsi a co tady zrovna teď děláš. Do pravdy se ale netrefí, takovou představivost a špatný smysl pro humor má jen scénárista tvého vlastního příběhu, kterému našeptává strážný anděl, co je alkoholik, společně tvoří naprosto famózní duo.
Ticho prořízne hlas, který říká, že poslední osobní vlak odjíždí za pár minut. Tohle je konec vašeho mlčenlivého románku na kamenném schodě. Víš to ty a ví to i on. A přesto máš pocit, že by tam s tebou nejradši zůstal, že ti byl v tuhle chvíli nejblíže ze všech. Vlastně ho tak trochu nechceš nechat jít, protože potom budeš zase sama.
Jenže váš čas vypršel, on se zvedá a pomalou chůzí jde ke koleji číslo tři. Jde nejistě. Jako kdyby přemýšlel, jestli se nemá otočit a znovu si sednout. Ale neudělá to. Ostatně nemá pro to důvod. Cítí tvůj pohled v zádech, když nastupuje do druhého vagónu a naposledy se na tebe podívá z okénka. A tady to končí, tady je vaše tečka.

"Sbohem," zašeptáš chlapci, o kterém nic nevíš a přesto… Přesto si měla pocit, že ti rozuměl.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Luca Luca | E-mail | Web | 4. října 2017 v 13:51 | Reagovat

Úžasné! Skvěle napsané. Škoda, že ho nechala jít. Snad ji tohle rozhodnutí nebude po zbytek života tížit. Ale třeba se mají ještě setkat a jejich chvíle teprve přijde. Věřím... ♥ ☼

2 Bels Bels | E-mail | Web | 5. října 2017 v 9:00 | Reagovat

Huhuuu tady si někdo vzpomněl! ♥

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama